5 nejčastějších mýtů v chovu psa

Zaručených rad jak vychovat, krmit nebo trénovat psa najdeme na internetu obrovské množství. Diskusní fóra, chovatelské skupiny, odborné články. V těchto zdrojích bohužel kolují mýty a nesmysly, které jste určitě také slyšeli nebo je máte tak hluboko zakořeněné, že je dokonce samy používáte. Které největší fámy kolují ve společnosti, ale vůbec neplatí?

1) „Fena musí mít alespoň jednou za život štěňata“

Jednoznačně nejrozšířenější pověra, která má za následek útulky plné štěňat. Březost a porod jsou obrovskou zátěží pro organismus. Přidá-li se k tomu nesprávná výživa, může dojít k závažnému poškození zdraví. Není pravdou, že feny po štěňatech touží stejně jako ženy v lidském světě. Naopak, u nepřipravených a nevyzrálých fen může dojít k odmítnutí mláďat. Podíváme-li se k nejbližším příbuzným psa, tedy do vlčí smečky, zjistíme, že štěňata rodí pouze alfa samice. 

Dalším důvodem k bezhlavému připouštění fen je domnělá prevence proti vzniku nádorů mléčné žlázy a vzniku zánětu dělohy. I tento mýtus byl dávno vyvrácen. Skutečná prevence proti těmto onemocněním je kastrace ideálně po prvním hárání. 

2) „Psi nevidí barevně, ale pouze černobíle“

Naši chlupatí mazlíčci nejsou schopni vidět širokou škálu barev jako lidské oko, ale rozhodně nejsou uvězněni v bezbarvém světě. Ve skutečnosti barevně vidí, ne však stejným způsobem jako lidé. Sítnice v oku psa zachytí barvy nejlépe na modré straně barevného spektra, hůře pak na straně červené a zelené. Barvy, které psi vidí nejlépe jsou modrá, zeleno-žlutá, žlutá a šedá. Až tedy budete vybírat třeba nový pelech pro psy, už víte, jakou barvou uděláte svému kamarádovi radost.  

3) „Štěňata smí ven až po druhém očkování“

Rozšířený mýtus, který dokáže uškodit hlavně v oblasti socializace. Jak je to tedy s očkováním štěňat a kdy s nimi vyrazit ven?

• Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu. Největší množství protilátek přijmou po narození pitím mleziva od feny. Sliznice střeva je prvních 24 hodin vysoce propustná čehož využijí imunoglobuliny z mleziva. Takto je štěně pasivně chráněno do věku šesti až dvanácti týdnů. 
• Po šestém týdnu věku většina chovatelů i veterinářů začíná s vakcinací. Účinek první vakcinace ale může být likvidován ještě zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno, kdy není štěně chráněno. 
• Vakcinace se poté opakuje za 3-4týdny, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. Štěně je přeočkováno vakcínou proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviroze, parainfluenze a leptospiróze. Většinou probíhá už s novým majitelem. Štěňátku pak už chybí jen očkování proti vzteklině a přeočkování výše zmíněných, ale imunita proti nim nabíhá už s tímto očkováním. 
• Z toho vyplývá, že jako čerstvý majitel štěňátka, můžete bez obav nasadit nový obojek pro psa a vodítko a vyrazit ven. Pro správný vývoj psychiky, průběh socializace a nácvik na vykonání potřeby venku je to nejdůležitější krok. Pokud chcete být více v klidu, můžete se vyhýbat cizím psům a domluvit se na venčení s přáteli, o jejichž psech víte, že jsou zdraví a řádně očkovaní. Kontaktu s nimi a s okolním prostředím se nevyhýbejte.
• Po 12. týdnu věku je imunitní systém již plně vyzrálý. Štěňata pak dostanou přeočkování proti výše zmíněným a vzteklinu. Co konkrétně znamenají zkratky v očkovacím průkazu a něco o nemocech si můžete přečíst v článku o očkování zde.

4) „Průkaz původu je jen pro ty, kteří chtějí psa vystavovat“

Omyl, který nejspíše způsobil obrovský nárůst množíren. 

• Průkaz původu je pro vás jako majitele zárukou plemene. Tedy že vám z bígla nevyroste bernardýn a naopak. A i když si pořídíte psa bez PP, který vypadá jako vámi zvolené plemeno, netrénované oko nepozná drobné rozdíly a nežádoucí znaky, které se jinak posuzují na výstavách budoucích chovných psů. Pes bez PP také může mít zcela jinou povahu, než u daného plemene předpokládáte.
• Průkaz původu je zárukou zdraví. Před uchovněním musí fena i pes projít předepsaným veterinárním vyšetřením. U každého plemene se liší, každé má predispozice k jinému onemocnění. Některá plemena mají do chovu povinný RTG. Někdy je do chovu vyžadováno vyšetření EKG u plemen, kde se častěji vyskytují srdeční problémy, jindy vyšetření očí a další. Díky těmto předepsaným veterinárním kontrolám a vyšetřením se daří regulovat výskyt dědičných chorob, případně je možné jejich včasné odhalení a tedy i léčba.
• U některých služebních a loveckých plemen bývá jednou z podmínek chovnosti splnění zkoušky z výkonu či zkoušky vloh. Těmito zkouškami jsou ověřeny žádoucí povahové vlastnosti daného plemene a jedinci, kteří tyto vlastnosti nemají a nejsou schopni předepsanou zkoušku splnit, jsou z dalšího chovu vyřazeni.
• Teprve po splnění všech podmínek pro zařazení do chovu je jedinec chovný a jeho potomci tedy mají nárok na vystavení průkazu původu. Štěně s průkazem původu má tedy všechny předpoklady k tomu, aby z něj vyrostl jedinec, odpovídající standardu daného plemene. Aby z takového štěňátka byl chovný jedinec, musí i on v dospělosti splnit všechny podmínky chovnosti. 

5) „Štěněti se musí vymáchat čumák ve výkalech, aby se naučilo čistotnosti“

Velmi zastaralá a krutá rada, která způsobí ztrátu důvěry mezi psem a majitelem. Místo efektu, aby si štěně pamatovalo, že na koberec se potřeba nevykonává, si štěně spojí strach z vás a bude se bát vykonávat potřebu před Vámi. Mějte na paměti, že když se stane nehoda, je na vině majitel, ne pes. Jak správně naučit vykonávat potřebu venku píšeme zde.

Mýtů a pověr v chovu psa najdeme mnohem více, snažte se informace ověřovat z více zdrojů. Velmi ochotně většinou radí chovatelé od nichž máte štěně nebo váš veterinář. Dalším cenným zdrojem informací jsou klasické cvičáky nebo individuální hodiny s cvičitelem.